Mírová doba je pryč, zaznělo na debatě v Jihlavě 

Alena Lavrenčíková

Válka na Ukrajině ovlivňuje život v celé Evropě. Podle jarního průzkumu Eurobarometru se sedmdesát procent občanů bojí o bezpečnost kontinentu. Toto číslo se dramaticky zvýšilo od začátku ruské invaze na Ukrajině. Přesto se mnozí lidé odmítají konfliktem zabývat a raději o něm mlčí, vyplynulo z debaty Škola odolnosti, která se v sobotu na festivalu Ji.hlava uskutečnila v rámci Inspiračního fóra.

Zúčastnil se jí Oleksij Reznikov, bývalý ukrajinský ministr obrany, který byl ve funkci na začátku ruské invaze v roce 2022. Dále debatovala analytička Veronika Víchová, expertka na dezinformace, a poslanec Evropského parlamentu Jan Farský. Diskuzi moderoval šéfredaktor stanice Český rozhlas Plus Josef Pazderka.

„Musíme si uvědomit, že mírová doba je pryč,“ řekl Reznikov hned na začátku debaty. Jeho slova ihned určila její další směřování a silně zarezonovala v sále. Válka už podle bývalého ministra dávno nejsou jen tanky a zbraně, válka jsou také informace. Válka se odehrává telefonech, kybernetických útocích či dezinformacích, které se nedaří zastavit.

Víchová upozornila, že Česká republika na takovou formu konfliktu zatím není dobře připravená. Strategickou komunikaci má na starosti jen malý tým bez jasně daných cílů. „V zemích, kde strategická komunikace funguje a je dobře postavená, lidé, kteří ji řeší, nejsou ti, kteří jsou vidět. Spoléhat se, že to zařídí jeden člověk, je nemožné," podotkla Víchová.

„Ukrajina už pochopila, že svět se nikdy nevrátí do starých kolejí. Bojuje za to, aby ten nový svět byl jejich, a ne Rusů,“ řekl Reznikov. Farský v této souvislosti připomněl pojem 72hodinová připravenost, který nemá být strašákem, ale návodem pro člověka, jenž v případě krize zůstane odstřižen od civilizace. V krizi by měl umět přemýšlet prakticky a poradit si třeba bez elektřiny či informací.

„Pokud zavíráme před krizí oči, jsme trochu jako žába v hrnci. Pomalu se ohříváme a pak už je pozdě utéct, když se začneme vařit,“ podotkl Farský. Nezavírat oči před ruskou invazí přitom neznamená žít v konstantním strachu a obav z militarizace. Znamená to, že v případě nouze nebudeme paralyzovaní hrůzou, naopak budeme připraveni na nejhorší. Mír je něco, co se musí aktivně chránit a budovat, podotkl Reznikov. A začíná to podle něj u jednotlivců.

Evropa potřebuje tanky i elektromobily

Kristýna Novotná

Evropská unie v současné době balancuje mezi dvěma prioritami: zda se vyzbrojit a dokázat se bránit hrozbám, nebo se zaměřit na ekologickou krizi. O tom se v sobotu na festivalu Ji.hlava bavili hostky a hosté s moderátorem Vojtěchem Boháčem na debatě Jak slepit Evropu. Na problematiku se zaměřili z různých perspektiv. Od nutných politických nebo ekonomických opatření Evropské unie po individuální přístup každého z nás.

Nedaleko Česka už více než tři roky zuří válka. Konflikt na Ukrajině se podle účastníků debaty bezprostředně týká celé Evropy, a to především proto, že pokud se kroky Ruska nepodaří zastavit teď, nezastaví ho už nic. Pro mladou delegátku OSN Terezii Hiclovou je pro budoucnost Evropy podstatná hlavně bezpečnost. „Cílem je obranyschopná Evropa, která dokáže zastrašit nepřítele,“ vysvětlila. 

Podle političky Anny Šabatové je naopak největším ohrožením nejen Evropy klimatická krize. Je třeba hledat jak opatření, která ji zmírní, tak opatření adaptační, která ochrání lidi před měnícími se klimatickými podmínkami. Důležitý faktor v přístupu ke klimatické krizi přitom hraje populismus. Je to dobře vidět třeba na společenském vnímání Green Dealu neboli Zelené dohody, míní Šabatová.

Přitom právě Green Deal podle ní může být klíčem nejen k řešení klimatické krize, ale i k posílení evropské bezpečnosti. Dohoda, která se mimo jiné zaměřuje na přechod k alternativním energiím, tím souvisí také s obranou proti Rusku. Pokud bude Evropa investovat do alternativních energií, bude soběstačná, a tak nezávislá na ruském plynu. Rusko potom bude finančně oslabené, Evropa ušetří a bude pro ni snadnější zbrojit.

Podle německého biologa a filosofa Andrease Webera ale obě věci najednou vyřešit nelze. Zároveň byl skeptický ohledně toho, zda si společnost problém vůbec chce uvědomit - mluvil o great blindness neboli velké slepotě. Rovněž britský expert na nové technologie Jonathan Ledgard popsal jako zásadní problém reakce společnosti na tuto problematiku. Podle něj se lidé typicky chovají nevyzpytatelně, čím blíže jsou krizi. „Je to jako proud vody, který se blíží k vodopádu. Těsně před okrajem zpomalí,“ popsal paralýzu, která přichází s ekologickou krizí. 

Weber podotkl, že lidé o klimatické krizi vědí, ale je pro ně snadnější se na ni nesoustředit. Je tedy třeba začít u každého z nás.  A nejen v přístupu k životnímu prostředí. Lze podnikat kroky k tomu, abychom zabránili dalšímu vzestupu populismu a podporovat demokracii. „Vlády jsou zrcadlem společnosti, která si je zvolila,“ míní Hiclová.

Co nás naučil Emil a proč je dobré se olosit

Simona Hertlová

Mediální senzace los Emil probudil v lidech lásku k přírodě. Ke změně nás ale nejspíš nedonutí. Na losí neviditelnost upozornila v Jihlavě dokumentaristka.

Los Emil, který se během léta objevil na území Česka, se probojoval na stránky novin, televizní obrazovky i na sociální sítě. Své místo si zasloužil i na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava v programu Inspiračního fóra. Při večerní procházce městem průvodkyně Emilovou cestou, dokumentaristka Hana Nováková, upozornila na věčný boj přirozeného chodu světa a nenávratného lidského pokroku.

Losové byli pro českou společnost dlouho neviditelní. Emil je jiskrou v temnotě

Svůj projev začala Nováková slovy, že losové jsou v naší společnosti neviditelní. Teda byli, dokud nepřišel Emil. Máme se tak podle jejích slov při procházce „olosit“. Všemi smysly se vcítit do samotářských savců, kteří bez povšimnutí putují krajinou.

Když ve skupině procházíme po jihlavském Masarykově náměstí v čele s dokumentaristkou oděnou ve strakaté kožešinové bundě za zvuků losího volání vycházejícího z megafonu, který žena svírá v rukou, moc neviditelně se necítím. Neviditelný ale nebyl ani Emil. Na rozdíl od očí kolemjdoucích sledoval každý jeho krok skoro celý národ. Od června až do poloviny srpna letošního roku plnil Emil titulky článků většiny médií. Přestože jeho největší sláva už pominula, při rychlém vyhledání jsou i tak poslední příspěvky zmiňující jeho jméno pouze několik hodin staré.

Zájem o losa Emila nebyl pouze mediální, ale i veřejný. Na sociálních sítích byl Emil velmi diskutované téma. Vypovídá o tom i množství facebookových skupin s tisíci členy, kteří sdílejí obrázky a videa a společně monitorují Emilovu cestu. V komentářích mu lidé přejí zdraví, štěstí a spekulují nad jeho cestou. Emilova několika měsíční pouť po Česku už stačila některým lidem k tomu, aby Emila obdarovali přídomkem náš. „Náš“ Emil tak společnost nadchl z návratu jednoho z největších savců do jeho přirozeného prostředí. 

Je vůbec sledování každého Emilova kroku pro jeho život prospěšné? Sama dokumentaristka na jedné ze zastávek, které doprovázejí projekce snímků s losy, přiznává, že odpověď není jednoduchá. Dříve zastávala stanovisko, že zvířata bychom měli nechat nepozorovaně žít a do jejich životů nezasahovat. Za příklad uvádí mrožici Freyu, pro niž popularita znamenala konec. Roku 2022 se norské úřady rozhodli ji pro její dobro utratit. Hrozí však to samé i Emilovi? V Češích los probudil zájem o ochranu zvířat a důraz na jejich opatrné pozorování.

Právě popularizaci losího poutníka můžeme vnímat jako jeho největší ochranu. Tisíce strážných andělů v podobě lidí, kteří na losa naráželi, dokumentovali jeho cestu a své příspěvky sdíleli, se o ni zasloužili. Ochránci tak měli přehled, jestli se Emil neblíží do nebezpečné oblasti. Zároveň získal los i morální ochranu. Pokud by si ho někdo dovolil obtěžovat, případně mu způsobit škodu, byl by pomyslně veřejně ukamenován. Skutečnost by spustila bouřku kritiky jak z médií, tak na sociálních sítích. Rychlost přenosu informací dnešní doby tak Emilovi zaručuje bezúhonné cestování. 

Cesty lidí a zvířat se neustále prolínají. Střety však mohou končit tragicky

Predátory losa evropského jsou především šelmy jako pumy, vlci medvědi nebo rosomák. Jelikož tito dravci v české přírodě absentují, případě jsou podobně ojedinělí jako losi, největším nepřítelem losů se tak stávají nestvůry betonových džunglí. Na cihlové stěně několik metrů od cesty se míhají obrazy hnědých savců, kteří bezbranně leží na zemi. Kamery je sledují z projíždějících aut, kraje vozovek a na některých záběrech se díváme z předního okna vlaku na losa pobíhajícího po kolejích.
Srážky s lesní zvěří za rok 2024 podle statistik Policie ČR tvořilo celkem 9100 nehod, což tvoří 9,87 % z celkového počtu 92217 dopravních nehod. Divoká zvěř tak tvoří pouze necelých deset procent z šetřených srážek a vzhledem k ne příliš početné populaci losů v naší krajině nebudou srážky s nimi každoroční událostí. Projekce tak podle Novákové slouží spíše jako “ekoteroristické” okénko, upozorňující nás na zvířecí bolest problémem, který však není v Česku příliš častý.
Zarážející je ale část policejního dokumentu, která poukazuje na zavinění nehod. Spojení slovesa zavinit se zvířaty vnímám jako poněkud problematické. Můžeme zvířata, která jednají pouze na základě svých instinktů a v našich dopravních předpisech se nevyznají, odsuzovat za jejich činy? Pochybuji, že zvířata, která vběhnou na cestu mají za lubem způsobení škody na majetku a zdraví.

Úsměvný je i fakt, že čísla druhů nehod a jejich zavinění se neshodují. Celkový součet nehod s domácí a lesní zvěří je 9494. Pro zavinění dopravních nehod mají domácí i lesní zvířata souhrnnou statistiku ve výši 9317. Čím si přes stovka zvířat zasloužila zbavení viny, je už asi na naší představivosti.

Výše zmíněné slovo ekoterorismus zazní později i z úst naší losí průvodkyně, která se k němu sama hlásí. Při svém projevu upozorňuje na neustálé zrychlování naší doby, která se promítá ve výstavbě nových dálnic a rychlostních kolejových tratí. Upozorňuje na neustále se rozšiřující dopravní síť, což by mohlo naznačovat, že incidenty srážek se zvěří budou mít rostoucí trend. Čísla ale ukazují, že od roku 2021 se procentuální zastoupení dopravních nehod zaviněných zvířaty snižuje.

Jeden los lidský pokrok nezastaví. Může však pomoct k vnímaní zvířecí přirozenosti.

Los Emil tak nebyl pouze zpestřením naší každodennosti. Jeho příběh je také zrcadlem boje člověka a přírody. Sledování jeho cesty ztělesňuje naši lásku k přírodě, ale zároveň upozorňuje na nezvratný pokrok, ve kterém nás nezastaví ani dvě hnědé hluboké losí oči. Nové technologie však lidem nabízí cestu k informacím, jejichž znalost je pro souznění lidského a zvířecího světa nezbytná. Odpověď na odvěkou válku mezi lidmi a zvířaty jen tak jednoduše nenajdeme, ale populární zvířecí hrdinové na našich obrazovkách nás nutí v těchto úvahách pokračovat.

Inšpiračné fórum riešilo Európu z pohľadu Česka, Francúzska i Taiwanu

Marek Harvan

Program 29. Medzinárodného festivalu dokumentárnych filmov Ji.hlava sa rozbehol v plnom prúde. Jeho pevnou súčasťou je aj platforma Inspirační fórum, ktorá v sobotu hostila odborníkov naprieč spoločenskými vedami, aby diskutovali o stave a budúcnosti Európy.

Príbeh homosexuála v Taiwane

Inšpiračné fórum prinieslo inšpiračný príbeh hneď z rána. Bol ním príbeh Kevina Chena, taiwanského spisovateľa, ktorý v svojej knihe Ghost Town píše o taiwanskej spoločnosti. Pri svojej prezentácií nám ukázal svoju detskú fotku. Žiadna z jeho siedmich sestier takú nemá. „Na žiadnej z mojich sestier nezáležalo. Mojim rodičom sa neoplatilo dávať peniaze na ich fotky, lebo sú to ženy.“

Taiwanská spoločnosť nie je len mizogýnna, ale aj homofóbna. Kevin Chen za svoju homosexualitu dostával na Taiwane aj vyhrážky smrťou. „Bol som vyvrheľ, rodičia ma nikdy nemali radi. Ja som chcel písať novely, no oni mi vraveli, aby som držal hubu, lebo takto vo vojne neprežijem.“

Témou boli aj duchovia. Na Taiwane v nich veria a venujú im festival duchov, počas ktorého sa odohráva aj dej knihy. Chen tam tiež vníma duchov, keď však príde naspäť do Nemecka, už ich necíti, akoby stratili miesto v mysliach ľudí. Napriek tomu sa mu však občas stanú veci, za ktorými podľa neho stoja práve duchovia.

Napriek tomu, aká je konzervatívna spoločnosť v Taiwane, jeho knihu si tam kúpili desaťtisíce ľudí, v čom vidí nádej, že ľudia chcú zmenu. S jeho skúsenosťou so životom v komunite, v ktorej sa majú všetci správať rovnako, sa stotožnili ľudia z celého sveta. „Prekvapilo ma, ako mi písali ľudia z Talianska, z USA, že moje rodné mesto je presne ako ich. Prajem vám všetkým oslobodenie, aby ste sa všetci dostali z vašich ghost towns.“

Nie sme vo vojne, ale ani v mieri

Na diskusii o bezpečnosti Európy sa k nám pripojil bývalý minister obrany Ukrajiny, Oleksiy Reznikov. Na Ukrajincoch ocenil pocit kolektívnej obrany, v ktorej si občania uvedomujú ich miesto. Vysvetľoval nám vyhýbavé postoje Západu zo začiatku vojny i to, že prezident Zelenskyj vždy mal záujem o dialóg, ktorý ukázal v 2019 pri stretnutí s Putinom.

Veronika Víchová hovorila o dôležitosti strategickej komunikácie. Tá však nemá spočívať len v tom, že štát menuje človeka ako hovorcu. Miesto toho by mala mať náležité prostriedky a možnosti realizovať sa v reálnej politike. Hovorila i o postojoch českej verejnosti: „Iba 4-7% našej populácie sú hlbokí priaznivci Ruska.“

Europoslanec Jan Farský hovoril o rizikách, ktorým by naša spoločnosť mohla čeliť. „Najrizikovejšie by bolo, keby Rusi obsadili pár metrov bažín niekde v Litve. Buď by sme museli viesť vojnu o bezvýznamné územie alebo by sa ukázalo, že NATO nemá zmysel.”

Európe chýba vízia

V predvečer boli na pódiu Inšpiratívneho Fóra aj konkrétne témy dnešného dňa, ktoré sa riešia v europarlamente. Marie Krpata, výskumníčka Francúzskeho inštitútu pre medzinárodné vzťahy hovorila o potrebe industrializovať európsky trh či odtrhnúť sa od USA. Uznáva, že krajiny západnej Európy nebrali východoeurópske štáty dosť vážne. Na stole sú teda otázky veta v Rade Európy, či systém dvojrýchlostnej Európy.

Petr Kaniok, profesor politológie na Masarykovej univerzite zdôrazňuje, že základnou funkciou štátu je ochrániť svojich občanov. Štáty však riadia politici, ktorí sa ľahko nechajú ovplyvniť prieskumami verejnej mienky. „Mnoho politikov sú skôr naslúchači, než niekto, kto chce viesť krajinu.“

Europoslankyňa Markéta Gregorová upozorňuje na bezpečnostné domino, ktorým je obrana Európskej Únie. Chuť brániť svoju vlasť štátmi EÚ vníma cynicky. „Dnes tu asi nie som, aby som vás upokojila. Nie som premiér, môžem hovoriť pravdu,“ vtipkovala. Gregorovej v EÚ chýbajú vizionári. „Tá vízia nás môže priniesť na veľmi zlé miesta, môže byť naprosto geniálna alebo môže byť priemerná, ale potrebujeme víziu, pretože inak sa ľudia sťažujú, že EÚ rieši iba banality“

Los Emil

Účastníci Inšpiračného fóra počas programu nemuseli iba sedieť. Na prechádzku po parku i meste ich zobrali aktivisti za práva zvierat na čele s Hanou Novákovou.

Emil je los, ktorého ľudia môžu sledovať na sociálnych sieťach vďaka kamerám v jeho výbehu. Na jeho príklade možno vidieť zmeny, v správaní, ktoré zvieratá robia kvôli ľudským aktivitám. „To, že vidíme losy na kraji ľudských sídlisk je problém,“ tvrdí Hana Nováková. Losy sú totiž plaché zvieratá. Ľudia by mali podľa Novákovej nechávať mobily doma, keď idú na návštevu do lesa. Príroda tam nie je preto, aby si ju ľudia fotili a v prípade núdze sa majú naučiť, ako správať.

Dokument o losoch sa premietal na rôznych miestach v meste. Z gramofónov bolo počuť losie zvuky, kritiku cirkvi i spoločnosti ako takej. „Nie je dôležité, či vás prebudí čierny los, biely los, alebo koncentrák kuriat. Dôležité je, že sa to stane,“ tvrdí Hana Nováková.

Ako zachrániť planétu?

Na programe dňa neboli len problémy lokálne, ale i globálne. Nechýbala téma ekológie, bezpečnosti i spolunažívania v spoločnosti ako takej.

Anna Šabatová, signatárka Charty 77 v svojom vystúpení na debate s názvom Ako spojiť Európu ostro kritizovala dnešné rozdelenie majetku. „Jedno % obyvateľov vlastní 40% majetku.“ Aj preto by chcela regulovať vlastníkov sociálnych sietí. Uvedomuje si, že agresorom vojny na Ukrajine je Putin, vraví však o úlohe Západu vo svetových konfliktoch. Green Deal by nemal byť strašiak, lebo ekologický problém je nutné vyriešiť. „Úspech to musí byť planetárny, ale začať by sme mohli v Európe“

Terezie Hiclová je mladá delegátka do OSN za ČR. „Aby sme sa mohli baviť o tom, aká má byť Europa, tak musí byť prvorade bezpečná.“ Rusko podľa nej investuje do propagandy 2 miliardy eur každý rok. Jej cieľom nemá byť nás nutne presvedčiť, ale znechutiť. Druhým cieľom má byť dekarbonizácia, ktorá môže ísť s obranou ruka v ruke. Tmelom Európy by mala byť demokracia, blaho a snaha pracovať a vybočiť z davu.

Filozof Andreas Weber vidí ako užitočný princíp Polis – spoločenské usporiadanie so spoločným dobrom. Práve to nám v dnešnej polarizovanej dobe chýba. Problémy Európy podľa neho už nemožno vyriešiť, no našim postojom má byť čeliť im. Taktiež kritizuje prístup ľudstva k prírode. „Niektoré veci sú objektívne pravdivé. Keď prestaneš dýchať, zomrieš. Vzduch ti dávajú všetky zelené žijúce tvory, Neprevzatie zodpovednosti za túto pravdu je ničením života“

Technológ a spisovateľ Jonathan Ledgard upozorňuje, že v roku 2050 bude Afrika tvoriť 25 % svetovej populácie, Európa iba 7 %. Mali by sme na to brať ohľad i pri tvorbe našich partnerstiev, upriamiť pozornosť však preto treba aj na stav afrických štátov a ich obyvateľov. Európa by podľa neho mala byť viac maskulínna a oddeliť sa od USA. Na záver si získal potlesk publika za výrok, že si podá žiadosť o české občianstvo, aby ako Škót získal späť občianstvo v EÚ, ktoré stratil pri brexite v 2016.

Česko a Slovensko v Európe

Záver sobotňajšieho programu patril živému nahrávaniu epizódy podcastu 5:59, ktorý bude odvysielaný naživo v pondelok 28.10., v deň výročia vzniku ČSR.

Sociológ Dominik Želinský konštatuje, že prechod z koruny na euro Slovensku pomohol. Neznamená to však, že by nevyhnutne pomohol aj Česku. O EÚ si starosti nerobí, zmeny dnešnej doby treba vnímať globálne. Česká a Slovenská spoločnosť si sú na politickom kompase podobné, čo podľa neho znie pri pohľade na české pravicové politické strany prekvapujúco. Témou bol aj Robert Fico, o ktorom Želinský vysvetľuje, že spravil zmenu politickej rétoriky bližšie ku krajne pravicovým voličom kvôli jeho rozdeleniu strany v 2020.

U Andreja Babiša by sme sa nemali báť, že by sa vydal Ficovou cestou. Myslí si to Zdenka Trachtová, reportérka Českého rozhlasu. Babiš je podľa nej totiž rád populárny. Nepotrebuje v českom elektoráte extrémistov a keď proti nemu protestujú, nie je z toho šťastný. Ukázalo sa to napríklad pri protestoch enviromentálnych aktivistov. Babiš nemusí nevyhnutne druhej strane vyhovieť, tým, že si ju vypočuje však zmierňuje napätie na svoju osobu.

IF News probíhá za podpory Novinářského inkubátoru

Texty byly publikovány 27. 10.