Čtyři tematické dny vytvořily ucelenou mapu roztříštěné současnosti, v níž se politické, emocionální, ekonomické a komunikační vrstvy prolínají stejně těsně, jako je sami prožíváme. V debatách o Evropě jsme hledali nový společný příběh a politickou imaginaci pro svět, který ztrácí staré jistoty. Den věnovaný lásce ukázal, že vztahy, péče a blízkost nejsou jen intimní záležitostí, ale základní infrastrukturou budoucí soudržnosti. Téma peněz znovu přineslo téma nastupující oligarchie, která znovu otevírá otázku hodnoty práce a spravedlnosti v čase, kdy se strukturální ekonomická nejistota převléká za osobní selhání. Závěrečný den o radikalizaci poodhalil, jak křehké je porozumění v digitálním věku bublin, algoritmů a stále jen málo pojmenovaných úzkostí.

Právě dnes, kdy se hroutí staré geopolitické samozřejmosti, potřebujeme nový společný příběh dřív, než si ho místo nás napíšou jiní. V době, kdy jsou osobní i komunity vztahy stejně napjaté jako ekonomiky, je péče poslední infrastrukturou, která ještě drží svět pohromadě. Stejně tak uprostřed sílící oligarchizace je nutné znovu pojmenovat, co má hodnotu – a konečně přestat systémovou nejistotu maskovat za osobní vinu. Když veřejný prostor nahrazují neprostupné digitální bubliny, stane se obnova porozumění otázkou společenského přežití.

Zdá se, že jen když těmto čtyřem vrstvám rozumíme pohromadě, můžeme vytvářet svět, který bude obyvatelný – pro nás, kdo ho obýváme teď a tady, i pro ty, kdo do něj teprve přijdou.