Březen roku 2024 byl na planetě Zemi 10. měsícem v řadě, který lámal své historické teplotní rekordy. Dnes již víme, že duben nebude globálně výjimkou z tohoto konsternujícího trendu.

Změny klimatu, od rostoucích teplot po tání ledovců, probíhají rychleji, než předvídaly již tak varovné klimatické studie. Evropa, Amerika, Afrika. Rekordní březnové teploty v roce 2024 naměřila Albánie, Bělorusko, Chorvatsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Moldavsko, Polsko, Řecko, Turecko, Ukrajina i Rusko. V Japonsku i v Hong Kongu naměřili poslední březnový den 31,7 stupně. Taiwan hlásil 24. března vyrovnání svého historického rekordu: 39,2 stupně. Napříč centrální Amerikou překračovaly březnové teploty 40 stupňů.

Stále cítíme potřebu opakovat, že nejde o nezvratný vrtoch přírody, ale její přirozenou komplexní reakci na lidskou činnost v rámci extenzivního technologicko-ekonomického systému, která určuje tok zboží a kapitálu po celém glóbu. Je to potřeba, která vyplývá z toho prostého faktu, že část politického spektra, nezanedbatelné části veřejnosti a silná lobby fosilního průmyslu tento stokrát vědecky potvrzený fakt stále klade v pochybnost. Pochybnost, která svou krkolomnou konstrukcí a odtržeností od reality stále více připomíná mnohé historické sebeklamy, kterými se dané systémy pokoušejí přesvědčit sebe sama, že tu budou navěky, a že neexistuje alternativa.

V této zablokované situaci ovšem i my, kdo jsme děsivý rozměr a výhled klimatické krize spolu s vědeckou autoritou přijali, stále pracujeme s pojetím přírody, která je tou stejnou, s níž počítali naši předkové v minulém tisíciletí.

Před více než dekádou mohli čtenáři poprvé otevřít knihu významného klimatického aktivisty, zakladatele hnutí 350.org, amerického novináře Billa McKibbena, který byl hostem Inspiračního fóra v roce 2020. Jeho kniha nesla název Eaarth (v překladu Zeemě). Zdánlivý překlep v jejím bizarním názvu odkazoval k důležitému prozření: Země, kterou si všichni neseme v představách v souladu s její slavnou, již více než 50 let starou fotografií pořízenou v prosinci 1972 vědcem a astronautem Apolla 17 Harrosinem Schmittem, již neexistuje. Vizualizujeme si v hlavách iluzi, fantazii jménem „Blue Marble“, tedy Modrá skleněnka.

Modrá skleněnka se proměňuje v Hnědý uhlík, a my coby zranitelní obyvatelé jeho povrchu, stále pokračujeme v činnosti, která tento proces způsobuje, zintenzivňuje a urychluje.

Slavoj Žižek často používá frázi „není to tak zlé, jak to vypadá – je to mnohem horší“. Rok od roku je pro vědce složitější vysvětlovat aktuální klimatické výkyvy a předvídat jejich další vývoj. A navíc, odkud bereme záruku, že spustíme-li radikální ekologickou transformaci, vrátí se příroda do „harmonického vztahu“? Co když onu „přírodu“, v níž se dnes jako nejkomplexnější produkty její evoluce nacházíme, již sami dávno neznáme?

Jedním z úkolů, který před námi možná stojí, je přehodnocení samotné kategorie „přírody“. Spisovatel, filozof a jedna z globálních osobností „objektově orientované ontologie“, Timothy Morton, již v roce 2007 představil ideu, že musíme jako lidstvo pojem přírody zcela opustit. Letos se Morton chystá přinést nová východiska v nové knize s příhodným názvem Hell/Peklo. Podle Mortona lidstvo z „pekla na Zemi“ zachrání již jen jeho opak – biologické a další vědecké poznatky, které jsme stihli o své fatální situaci nashromáždit, musí dospět k „mystickému sňatku s křesťanskou mytologií“.

Jinými slovy, nacházíme-li se právě v pekle, musíme skrze tuto nepravděpodobnou koalici najít „nebe na Zemi“.

Tipy Petra Bittnera

Osobnosti z komunity Inspiračního fóra vybírají z kolekce esejů, podcastů a videí.

Psaní knížek už nám nepomůže. Slavný americký novinář Bill McKibben navštívil Jihlavský festival a Inspirační Fórum v roce 2020. „Jsem spisovatel. Dlouho jsem měl za to, že je potřeba víc knih, se kterými vyhrajeme spor o klimatickou změnu. Trvalo mi 15 let, než jsem si uvědomil svůj omyl. Argument jsme totiž dávno vyhráli. Prohráváme však zápas.“ Po jeho úvodní přednášce následovala debata o tom, jak by měl ten „zápas“ vypadat, kudy by měla vést „akce“. Jednu z velkých událostí IF si můžete připomenout díky podcastu. 

Poznat Zemi znamená poznat ostatní planety. Lukáš Likavčan je jedním z mladé generace „globálních“ filozofů, můj spolužák z brněnské filozofické školy a dobrý kamarád, se kterým jsme zakládali veřejnou školu kritické teorie jménem Generace Z, který od určité chvíle vkládá nejstarší vědu do služeb nejzásadnějšího úkolu lidstva: záchrany planety před klimatickou změnou. Ve své přednášce pro IF z roku 2022 představil svou knihu Úvod do komparativní planetologie. Máme filozofickou teorii planety? Určitě shlédněte videozáznam přednášky a rozhovoru.

„Činíme svůj život nežitelným ve jménu svobody“. Judith Butler, jedna z největších žijících osobností filozofie, ve své dlouho rezonující přednášce na IF uprostřed pandemie Covidu, představil*a pandemii jako chorobu propojeného světa, která s plnou vahou vznáší otázku obyvatelnosti naší planety. „Pandemie nám připomíná, že naše civilizace potřebuje pracovat s limity, neboť má moc učinit svou vlastní planetu neobyvatelnou.“ Přednášku a rozhovor Judith Butler s Terezou Matějčkovou si můžete pustit díky videozáznamu.