Vodní plochy nám po staletí slouží nejen jako zdroj pitné vody a obživy, ale také jako obchodní cesty a zásobárny komodit pro moderní kapitalistickou ekonomiku. S vodou se zacházelo jako se zdrojem, který je třeba vytěžit, a zároveň byla představována jako samostatná vzdálená entita schopna absorbovat náš odpad a rozpouštět v sobě antropogenní znečištění. Tentýž systém, který vodu komodifikoval a vedl k násilnému vytěžování jejích rozličných vlastností, rovněž způsobil většinu bolestně pociťovaného nedostatku sladké vody a prohloubil nerovnosti v přístupu k ní. V době ekologické krize se přehodnocení vztahu s vodou zdá být nejen nezbytné, ale také nutně politické.

„Všichni jsme těla vody! To, co děláme vodě, děláme každému tělu, včetně nás samých.“ Slova kulturní teoretičky Astridy Neimanis nejen vyzývají k zamyšlení nad naším vztahem k vodě, ale jsou také výzvou k akci. Naznačují, že otevřením se jiné etice vztahu a péče mezi lidmi a planetárními vodami můžeme také najít nový způsob spojení se zbytkem přírody. Jak nás voda může vést při hledání řešení naléhavých ekologických problémů díky své schopnosti propojit lidský rozměr bytí s ostatními formami života? Co nás může naučit o solidaritě s ostatními druhy a mezi sebou navzájem? A co můžou o naší vzájemné závislosti s vodou a vlhkostí odhalit radikální podmínky, které panují například v pouštních oblastech na Zemi nebo ve vesmíru? 
 

Kosmas Dinh

Umělec

Mirjami Lantto Klein

Geografka, výzkumnice

Mae Lubetkin

oceánograf*ka, interdisciplinární umělec*kyně

Michal Mitro

Interdisciplinární umělec a výzkumní

Anthea Oestreicher

Designérka a umělecká výzkumnice

Vít Růžička

Výzkumník a umělec v oblasti AI a strojového učení

Isabel Val Sánchez

Vizuální umělkyně

Weronika Zalewska

Transmediální umělkyně a výzkumnice

Michał Dawid

Kurátor a umělecký výzkumník