Inspiration Forum Lab 2023/24: Vodní těl(es)a

Již po staletí plní vodní těl(es)a zásadní roli pro zachování života a rozvoj ekonomiky. Byla komodifikováná, vytěžována, znečišťována a vnímána jen jako zdroj, který je možné využít. V době ekologické krize je čas náš vztah s vodou radikálně přehodnotit. Kulturní teoretička Astrida Neimanis nás vyzývá k tomu, abychom vodu nevnímali*y jen jako pouhý zdroj, ale jako entitu, ke které se můžeme vztahovat – entitu, která nás fyzicky propojuje s okolní přírodou a učí nás o solidaritě a provázanosti. Jak můžeme nově nahlížet na naše spojení s vodou a při tom posilovat ekologické cítění a kolektivní péči?

Proudění vody a její koloběh nás udržuje v kontaktu s naším vlastním tělem, ale i s ostatními těly, která jsou součástí dalších živoucích společenství obklopujících naši lidskou podstatu. Buňky našeho těla obsahují vodu, která na Zemi proudí již po celé věky. Během života (i po smrti) voda proudí do našeho těla i z něj, aby v různých skupenstvích znovu kolovala v tělech jiných lidí i entit. Můžeme si představovat, že voda v našich slinách byla před miliardami let možná součástí krve dinosaurů nebo řeky na druhém konci světa.

Prostřednictvím vody tak můžeme usilovat o vzájemné porozumění a napojení, o dialog napříč časem, o proces výměny a transformace.

Tato výstava svedla dohromady osobnosti z vědy a umění, které se nad těmito otázkami posledních deset měsíců zamýšlely, a z různých úhlů zkoumá roli vody v našem životě. Každé ze tří děl nás vybízí, abychom k vodě přistupovali*y nejen jako k látce s fyzickou podstatou, ale jako k prostředku pro navázání spojení, uchování paměti a utváření významů.

Kosmas Phan Dinh, Mae Lubetkin a Michal Mitro v Ambientní tremologii přesměrovávají naši pozornost od zvuku k vibracím a umožňují nám se ponořit do obojživelného světa rumunské delty Dunaje, kterou tato skupina navštívila v rámci svého uměleckého výzkumu. Instalace prostřednictvím záznamů z kontaktního akcelerometru a haptických prožitků zachycuje vibrační krajinu delty a odhaluje granulární paměť a okolní síly, jež toto vodní prostředí utvářejí. Projekt vybízí diváctvo, aby se naladilo na jemné chvění delty a nabízí smyslový prožitek, který rozostřuje hranice mezi lidským a více než lidským světem.

Ambientní tremologie

Michał Dawid, Mirjami Lantto Klein a Isabel Val Sánchez se svým Cechem hydrosemiózy zkoumájí sémiotické procesy vody v návaznosti na dávnou techniku hydromancie. Cech rozehrává zvukové rituály evokující vzpomínky a významy spojené s tělesnými, planetárními a spekulativními vodami a do popředí přináší feministickou a mytickou senzitivitu. Prostřednictvím imerzivní instalace vyzývá diváctvo, aby vodu vnímalo jako živoucí entitu, která produkuje významy a zpochybňuje při tom technicko-vědecký pohled tím, že oslavuje vztahové a mytické rozměry hydrosemiózy.

Cech hydrosemiózy

Anthea Oestreicher, Vít Růžička a Weronika Zalewska ve svém projektu Proč se dno hýbe? nahlíží na oceánské systémy prostřednictvím echolokace, mikroskopie a umělé inteligence. Součástí instalace je tříkanalové video, které představuje tři různé perspektivy spolupracujících umělkyň a umělce ve vzájemném dialogu prozkoumávajícím náš poznání planktonu. Tím, že vedle sebe klade lidské a jiné než lidské technologie vnímání, vybízí projekt diváctvo k zamyšlení nad svým vztahem k mořskému životu a nad roli, jakou hrají lidské inovace ve formování našeho chápání oceánu. Doprovodné audio toto zkoumání dále prohlubuje a přináší úvahy o vnímání, komunikaci a odpovědnosti v kontextu oceánských ekosystémů. Videoinstalaci doplňuje záznam rozhovoru mezi umělkyněmi a umělcem o jejich osobním vztahu k technologii, vědě, více než lidském světě a umělé inteligenci.

Proč se dno hýbe?

Společně tyto projekty umožňují hluboké zkoumání vody jako místa plného paměti, vztahů a tvorby významů.

Každý z nich tak jedinečným způsobem rezonuje s hydrofeministickým pohledem, který nás směřuje k etické odpovědnosti za všechna vodní těl(es)a, s nimiž máme hydrologický vztah. Vedou nás k tomu, abychom přehodnotili svůj vztah s vodou, ne jako se vzdáleným zdrojem, ale s klíčovou a nedílnou součástí našeho života, která si zasluhuje péči, úctu i tvůrčí angažovanost. Povzbuzují nás, abychom na vodu nahlíželi jako na spolupracovníka v našich tvůrčích a ekologických praktikách, který nás vybízí k tomu, abychom si představovali nové způsoby života a bytí na tomto světě.